Perfume : The Story of a Murderer 1/2

8. srpna 2008 v 17:50 | Nymphadora Tonks-Lupin |  About Perfume
Plakát

O PŘEDLOZE
Příběh brilantního a vražedného parfuméra Jeana-Baptista Grenouille se poprvé objevil na pultech knihkupectví v roce 1985, vydaný nakladatelstvím Weiss Diogenes Verlag. Svému autorovi, Patricku Süskindovi, který se narodil v Ambachu u Lake Starnberg roku 1949, přinesl nevídaný celosvětový úspěch. Parfém se stal na patnáct týdnů číslem 1 v žebříčku Spiegel Bestseller Charts a po dobu následujících 449 týdnů se udržel na špici žebříčku Buchreport Bestseller Charts. Po celém světě se prodalo přes 15 mil. kopií, z toho v Německu 4 mil. Tento poutavý román byl přeložen do 45 jazyků - dokonce vyšel i v latině.

"Je to skandál, je to nebezpečná a zavrženíhodná kniha, kterou může člověk popsat jako začarovanou - stejně jako jednu z jejích vůní, které popisuje. Kniha činí ze svých čtenářů závislé lidi, svádí je a brzy ukradne jejich duši. Je to skandál, protože tato kniha nedovolí svým čtenářům odejít, a když pak zjistí, kam až to vede - že Süskind byl pouze pesimista, který prezentoval staré časy jako určitý druh pekla, a moderní, vědecké časy začínaly lidskými oběťmi - je už příliš pozdě." Frankfurter Allgemeine Sonntagszeitung

"Zcela odlišné od čehokoliv, co jste kdy četli. Fenomén, který i v současné literatuře zůstane unikátem." Le Figaro, Paris

GENEZE FILMU
Producent Bernd Eichinger četl Parfém již v roce jeho vydání, tj. 1985. Okamžitě se vydal za autorem, Patrickem Süskindem, aby získal práva na film. "Byl to velmi unikátní a silný příběh. Cítil jsem, že by to z toho mohl být výjimečný film." Ale Süskind nechtěl práva prodat. Tato kniha zůstávala na listu přání mnoha filmařů dlouhé roky, zatímco Süskind všechny žádosti odmítal. Jeho neochota prodat práva se stala legendární.
"Myslel jsem si, že to bude snazší, protože jsme byli přátelé," vzpomíná Eichinger, "ale Süskind je stále nechtěl prodat." 1986, rok po svém vydání, se kniha stala celosvětovým bestsellerem a druhou nejúspěšnější německou knihou všech dob. Nejen Eichinger, ale i jeho prominentní kolegové posílali své pravidelné žádosti na prodej práv. "Myslím, že si Süskind jednoduše nedokázal představit kdo by dokázal zadaptovat tento komplexní materiál," dodává režisér Tom Tykwer.

Ale trpělivost přináší růže, zvláště v rychlém běhu filmového průmyslu, a když se Eichinger v roce 2000 opět zeptal, Süskind konečně svolil a prodal práva na filmové zpracování Parfému. "Když jsem zjistil, že již neříká "Ne, Ne" ale "Možná", oslovil jsem vydavatelství znovu. Vysvětlili mi, že Patrick nechce být v potenciálním filmovém projektu vůbec zapojen. Byl to podobný případ jako u Jména růže, kde Eco nechtěl aktivně spolupracovat na filmové adaptaci. Ale abych to zkrátil: konečně jsme dosáhli dohody a já získal ona práva," shrnuje Eichinger.

ČAROVNÁ VŮNĚ SCÉNÁŘE
"Tvrdým oříškem filmu byl fakt, že se hlavní postava nevyjadřuje slovy. Spisovatel může jako kompenzaci použít vyprávění, to však není možné ve filmu. Diváci mohou získat z postavy určité pocity, pokud mluví. Naším největším problémem bylo tedy vyprávění," říká Eichinger, když vysvětluje obtíže spojené s tvorbou scénáře. "Setkal jsem se s mnoha mezinárodními režiséry a scénáristy - původně jsem neuvažoval o nikom z Německa. Ale nedokázal jsem s nimi dosáhnout jakéhokoliv konsenzu v otázce toho, jaký film by to vlastně měl být. U mých předchozích projektů to bylo mnohem snazší a dohody jsme dosáhli rychle, jako např. s Jean-Jacquesem Annaudem u Jména růže nebo Billem Augustem u Domu duchů. S Parfémem to bylo mnohem těžší, protože jsme se museli dostat až na samé základy vyprávění. Přestože mnoho režisérů mělo o film veliký zájem, nikdo z nich mi nedokázal říci, jak by měl tento film vlastně vypadat. Vše zůstávalo takové nejasné."

Eichinger pokračuje: "Pak přišel Andrew Birkin. Začali jsme spolu načrtávat scénář. Nastala velká otázka, kdo bude film režírovat. S materiálem, jako je tento, je pro režiséra důležité, aby byl zapojen do tvorby scénáře. Ve většině příběhů projde hlavní hrdina "očistou" a nakonec vyjde jako jiný člověk. Když si vezmete Mlčení jehňátek, kde se Clarice Starling a Hannibal Lecter staví proti sobě navzájem, v Parfému máme pouze Lectera." Ačkoliv Hannibal Lecter zabíjí z jistého druhu vášně, Grenouille páchá své vraždy z prosté nutnosti, aby dokončil své "umělecké dílo".

Pak vstoupil do projektu Tom Tykwer - pro Eichingera ten nejlepší režisér tohoto nádherného opusu. "Hned od začátku bylo jasné, že Tom a já chceme společně natočit moderní film. Tom je neskutečně inovativním režisérem, který se nebojí experimentů, ale stále rád tvoří film podle klasických zásad. Pod jeho režisérskou taktovkou vypadá film přesně tak, jak jsem si vždy představoval."

V průběhu následujících dvou let toto trio ladilo a zdokonalovalo scénář. Pro Tykwera znamenala tato adaptace "ohromnou výzvu, neboť tento román je neskutečně komplexní a výpravný. Největším lákadlem pro mne bylo podkladové téma knihy, které je podobné mým předchozím filmům. Je zde také ústřední postava, která bojuje za uznání a lásku a snaží se na sebe upoutat pozornost, touží po lidské náklonnosti. Touha po spojení je téma všech mých filmů." Spoluscénárista/režisér měl také jiný podnět: "Většina dobových filmů je pro mne nudných, takže mým cílem bylo natočit takový film, který by byl v oblasti filmového jazyka moderní, ale stále by byl věrný své historické předloze, stejně jako se moderní vyprávění knihy nikdy neobětuje své historické přesnosti."

TVORBA PARFÉMU
Úvod
"Občas to bylo dosti šílené, když jsme stáli po kolena ponořeni v rybích vnitřnostech, dávali instrukce ve čtyřech jazycích a měli téměř 100 komparsistů kolem sebe," směje se Tykwer. "Člověk musí uznat, že vše závisí na velmi dobré organizaci," dodává.

"Organizace" se stala během tohoto natáčení téměř magickým slovem. Natáčelo se v Mnichově (Bavaria Studios) a Španělsku (Barcelona, Girona a Figueres). Vše odstartovalo na konci června třídenním výletem do Provence, kde se natočilo několik záběrů krajiny (např. pole s levandulí, která je důležitá pro výrobu parfému). Tykwer řídil štáb cca 350 lidí a více než 5 200 komparsistů. Ale tento projekt byl pro herce i štáb skutečným road movie, neboť hlavní hrdina, Grenouille, je stále v pohybu a cestuje od města slávy, Paříže, jižně do Grasse, blízko Côte d'Azur.

"Rozhodně neuvidíte klasický kostýmní film," uvádí producent Bernd Eichinger. "Tento film vypadá draze. Diváci uvidí záběry, které takovýmto způsobem ještě nikdy nebyly zachyceny. Ale tím největším nebezpečím je upadnout do konvenčního kostýmního filmu. Ačkoliv je to moderní film, musí herci nosit své kostýmy, jako by je nosili každý den. Autenticita je jedna věc, ale potřebujete k tomu i moderní přístup. Trochu jako Jméno růže, které je také zasazeno do středověku, ale není to vůbec kostýmní film. Ten snímek musí působit jako nezávislé umělecké dílo a aby se toho dosáhlo, musí autor najít nový přístup. Kmotr se nestal filmovou klasikou proto, že zůstal naprosto věrný knize, ale stal se jí díky tomu, že to byl inovativní kousek filmařství."

Příprava scénáře trvala dva roky, samotné natáčení odstartovalo 12. července 2005 a skončilo 16. října 2005, poté následovala post-produkce. Jistě není bez zajímavosti, že pro pro kompletní zpracování vizuálních efektů Parfému bylo vybráno pražské studio.

Ruční práce
"Od začátku jsme příběh zasadili do napjaté reality, která okamžitě překoná propast mezi současností a "neznámým" prostředím 18. století. Chtěli jsme natočit film, který by měl maximum možných pohonů; diváci se musí soustředit na příběh hned od začátku bez toho, aniž by je rušilo pozadí, jakkoliv působivé," udáví Tykwer.

Dva lidé odpovědni za toto nádherné, "nenápadné" pozadí byli vedoucí výroby Uli Hanisch a kostýmní výtvarník Pierre-Yves Gayraud. "Na začátku jsme trávili všechen čas studiem kreseb, literatury a vědeckých prací týkajících se Francie 18. století za vlády Ludvíka XV.," říká Hanisch. "Záměrem bylo se natolik sžít s tímto konkrétním obdobím rokoka, abychom ho byli schopni použít bez problémů jako podklad pro linii příběhu. Z hlediska historie je nám 18. století méně známé než 19., průmyslový věk, kdy začaly pomalu životu dominovat elektřina a velké stroje." Kromě toho se filmaři museli blízce seznámit s tajnými metodami tvorby parfémů, které se používaly v pre-industriální době, před tím, než vznikly moderní, dokonale vybavené laboratoře, nebo s koželužným řemeslem, které téměř zničilo Grenouille jako v knize, tak i ve filmu.

Výlet do 18. století
Příběh je zasazen do Paříže a jižné Francie 30. - 60. let 18. století. Filmaři potřebovali o této éře zjistit, co znamenal "Louis-quinze" (umělecký styl Francie 18. století, pojmenováno po Ludvíku XV.), co řídilo sociální mechanismy, jak se lidé chovali a v co věřili. "Na knize bylo nejzajímavější to, že autor nepopisuje tehdejší život z pohledu vyšší společnosti. Je tam samozřejmě bohatý a noblesní život obchodníka Richise, s nádhernými oděvy a velkými společenskými akcemi, ale tento svět, většinou popisovaný z pohledu Grenouille, tvoří asi jen 5 % filmu. Kniha i film se mnohem více zaměřují na historickou realitu "spodiny", tj. nižší a střední třídy poloviny 18. století," rekapituluje Tykwer.

Během průzkumu se v hlavách Hanische, Tykwera a kameramana Franka Griebea přeměnilo toto pre-industriální období 18. století spíše na temný Středověk. Na jedné straně je to z důvodu, že v té době neexistoval adekvátní zdroj světla, a na straně druhé kvůli samotné dějové linii. "Náš film má temnou estetiku a vypráví příběh temné postavy. Zaměřili jsme se na malíře, kteří se specializovali na stín, s jen pár zdroji světla, jako byli Caravaggio, Joseph Wright a Rembrandt. Tito lidé měli po ruce jen svíčku, aby osvětlila jejich svět. Mimo tento zdroj světla byla všude naprostá tma," říká Tykwer.

Pro dobové kostýmy zvláště nižší třídy by také bylo nemyslitelné, aby byly světlé a zářivé. "Kladli jsme veliký důraz na to, aby se Parfém nestal sterilním filmem. Chtěli jsme, aby nadaný krejčí ušil kostýmy s ohromnou precizností, které by herci oblékli během pěti minut před začátkem natáčením," říká Tykwer.

"Asi tak rok před tím, než začalo natáčení, jsem strávil 15 týdnů průzkumem," uvádí kostýmní výtvarní Pierre-Yves Gayraud. "Prolistoval jsem ohromné množství knih, esejí a ilustrací z té doby. Připravil jsem kostýmní storyboardy pro všechny záběry. Pokud jsme chtěli ukázat Grenouille jako stín, chameleóna, nesměli jsme použít vůbec bílou, a střih jeho oblečení musel být zachován po celý film. To mu také usnadnilo zůstat "neviditelným" na ponuré periferii jeho světa." Rachel Hurd-Woodovou, která hraje Lauru, obchodníkovu dceru, se Gyaraud rozhodl neodít do barevných regionálních šatů, které v té době byly tradiční, ale spíše do méně nápadných tónů pařížských slečen, které více podtrhly její společenské postavení stejně jako její nádherné rudé vlasy.

Destrukce šatů
Pak připadl Gayraudovi nezáviděníhodný úkol - získat správné látky a najít místo pro ušití kostýmů. Výroba se realizovala v Rumunsku, kde byla také většina nezbytného materiálu nakoupena. Během tří měsíců bylo připraveno přes 1400 kostýmů (spolu s botami, klobouky a dalšími doplňky) v dílnách v a kolem Bukurešti a zaslány na místa natáčení. Ale žádný z těchto kousků oblečení nevypadal jako nový: "Naše oděvy musely vypadat usmoleně a upoceně, protože postavy, které je nosily, také páchly. Jakmile byly kostýmy hotové, museli jsme z nich udělat obnošené a špinavé šaty. Tento "destruktivní proces" byl bezpochyby tou nejtěžší částí v tvorbě kostýmů," usmívá se Tykwer. Navíc si je herci museli obléknout a více či méně v nich žít ještě před začátkem natáčením. Tykwer dodává: "Takto se herci mohli dokonale seznámit s každým stehem svého kostýmu."

"Demolování" kostýmů mělo také pomoci vytvořit odér 18. století (základní komponent původního románu) "viditelný" pro filmové médium. "Literatura musí samozřejmě vždy pracovat s převedením smyslů, neboť kniha běžně nevoní." Ale pro Tykwera má film stejně platný "jazyk jako literatura. Z tohoto důvodu musí být náš filmový "svět" zřetelný a hmatatelný. To znamená, že diváci musí prožít vše, co prožívá Grenouille, od okamžiku jeho narození ve špíně pařížského rybího trhu," říká Tykwer.

Vůně ve filmu
Jak znázornit Grenouilleův geniální čich? Na tento nejčastější dotaz odpovídá producent Eichinger: "Ve filmu nemůžete učinit vůni viditelnou. A kniha také nevoní. Süskindův dar spočívá v jeho schopnosti umožnit svým čtenářům prožít Grenouilleův svět, který je objevován pouze skrz jeho čich. My jsme to učinili, avšak jiným jazykem, který se skládal ze zvuků, hudby, dialogů a samozřejmě obrazů. Vezměte si např. louku v ranním jarním slunci. Když ji natočíte a správně vše sestříháte, máte nejen atmosféru a prožitek, ale také ji "cítíte". Jiným příkladem jsou každodenní reklamy na kávu. Zde se také téměř nepoužívají speciální efekty - jedná se většinou o horký šálek kávy. Ale v určitém bodě divákovo podvědomí navodí dojem, že ta káva skutečně voní. Takže jsme se pustili do tohoto ohromného kšeftu, abychom podpořili naši ideu. Když točíte louku ve slunečním světle nebo jednotlivé květiny, vyžaduje to obrovskou optickou přesnost, abyste správně zachytili jejich vůni do obrazu."


 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama